Svět hoří. Ty se nadechni!

Žijeme v době, kdy máme přístup k obrovskému množství informací.
Každou hodinu se dozvídáme, co se děje ve světě – války, krize, klimatické změny, politická rozhodnutí, lidské utrpení.

Na jednu stranu chceme vědět, chceme mít přehled.
Na druhou stranu naše tělo a nervový systém nebyly stavěny na neustálý a tak masivní příval informací a hrozeb, které nemůžeme přímo ovlivnit.

Výsledkem pak často není akce, ale úzkost, bezmoc, zahlcení, vyčerpání nebo úplné stažení se a otupění. A ano, mluvím z vlastní zkušenosti.

Dnešní řádky píši s jasným cílem, znovu se napojit na to, co skutečně ovlivnit můžeme – a dělat to způsobem, který je dlouhodobě udržitelný.

Schopnost rozlišovat

Umění rozlišovat nazýváme v jógové filosofii VIVEKA. Rozlišovat podstatné od nepodstatného, věčné od pomíjivého, akutní od toho, co počká. A právě toto umění nám poslouží ve chvíli, kdy se potřebujeme zorientovat.

“Co tedy mám dělat?”
”Jak můžu světu pomoct?”

Zde přichází prostor pro zorientování se, kam sahá mé ohnisko kontroly. Co mohu ovlivni a je v mých silách, a co ovlivnit nemohu a nemám pod kontrolou.
Pokud právě tyto řádky nečte vysoce postavený politik, s velkou pravděpodobností vypadá rozlišení nějak takto:

Ne každý pomáhá stejným způsobem – a to je v pořádku

Každý z nás se nachází v jiné životní situaci.
Máme jiné zdroje, jinou kapacitu, jinou roli.

Někdo může přispět finančně.
Někdo může nabídnout čas, energii, dobrovolničit.
Někdo může šířit ověřené, užitečné informace.
A někdo pomáhá nejvíc tím, že se postará o sebe a své blízké, udrží stabilitu v rodině, vychová děti v hodnotách empatie a odpovědnosti.

Pomoc má mnoho podob.

A….

Někdy stačí málo. Zastavit se. Zhluboka vydechnout. Odpojit se od zpráv. Jít ven. Hýbat se. Být chvíli v tichu. Popovídat si s někým blízkým. Uvařit si výživné jídlo.
Když se karafa znovu plní, nervový systém se zklidňuje. A spolu s ním i naše reakce na svět.

Pomoc světu nezačíná výkonem.
Začíná péčí o nádobu, ze které chceme nalévat.

Čeho je moc, toho je příliš

Informace samy o sobě nejsou problém. Problém je neustálý, nekontrolovaný příjem.
Takže co udělat proto, abychom byli v obraze, ale necítili se zavaleni?

• VYBRAT si 2-3 důvěryhodné zdroje a z těch čerpat.

• STANOVIT si čas, okénko ve dni, v týdnu, kdy informace sleduješ (ne celý den!!!).

• VĚDOMĚ SI VŠÍMAT, jak na informace reaguje Tvoje tělo.

• VYKLEPAT TO ZE SEBE. Udělej něco tělesného - pohyb, dech, chůzi, potom, co se informuješ.

Buďme aktivní, ale ne vyčerpaní

Být součástí řešení neznamená být neustále rozrušený, sledovat každou zprávu a nést tíhu světa na vlastních bedrech.

Znamená to jednat tam, kde skutečně můžeš. Zůstat v kontaktu se sebou. Dělat malé, konkrétní kroky a dlouhodobě si udržovat nádobu plnou.

A je-li Tvá nádoba plná, nalívej ostatním způsobem, který Ti životní situace dovoluje.

_

Photo by Nadiia Ploshchenko 🇺🇦