Co je to ta intuice?
Chceme-li blíže pochopit intuici, nemůžeme se na ni dívat pouze z teoretického hlediska. Je potřeba jít do těla. Tam totiž sídlí. Jedná se o jemný hlas, který věda vnímá většinou odlišně, než-li jóga. Posouzení nechám na vás. Ostatně, každý jsme ve svém těle, máme subjektivní prožívání a cokoli, co zde čtete, je jen text. Pravdou se pro nás stává až ve chvíli, kdy se stane vtělenou zkušeností. Pojďme se tedy pokusit pojem intuice a intuitivního těla prozkoumat společně skrze tyto řádky. Sérii článků na téma pěti obalů těla (tzv. panča kóš) rozšíříme dnes o obal zvaný Vidžňánamája kóša: tělo poznání, intuice a vnitřního vedení.
Co je vidžňánamája kóša
Je na místě rozlišovat mezi dvěma pojmy. Tím prvním je džňána (teoretické vědění). Je to intelektuální pochopení, znalost vyčtená z knih nebo naučená od učitele. Víš například, jak teorie funguje, ale ještě jsi ji nezažil na vlastní kůži. Vidžňána (realizovaná moudrost). Je to vědění převedené do přímé osobní zkušenosti. Je to stav, kdy se teoretická pravda stane vaší integrální součástí, tedy doslova vtělenou moudrostí.
V ájurvédské psychologii, jak ji popisuje David Frawley v knize Ayurveda and the Mind, je lidská mysl rozdělena do čtyř funkcí: manas (smyslová mysl, vnímání a představivost), ahamkára (ego, pocit „já"), čitta (hlubší pole paměti a podvědomých vzorců) a buddhi (vyšší inteligence, rozlišování). Vidžňánamája kóša je sídlem právě buddhi. Je to ta část bytí, kde se neděje myšlení, ale rozpoznávání, rozlišování.
Rozdíl je zásadní. Manas (manomája kóša) sbírá informace, reaguje, tvoří příběhy. Buddhi (vidžňánamája kóša) rozlišuje. Říká: tohle je skutečné, tohle je projekce. Tenhle impuls vychází z moudrosti, tenhle ze strachu. Tenhle směr je pravdivý, tenhle je únik. Manomaya kóša pouze reaguje na podněty a generuje emoce (např. „mám strach“, „chci to“). Vidžnánamaja kóša nám umožňuje se od emocí distancovat, stát se pozorovatelem a jednat na základě vědomého záměru a moudrosti.
Bez rozvinuté buddhi jsme zajatci vlastní mysli. S rozvinutou buddhi jsme její pozorovatelé.
O intuici
Vidžnánamája kóša obsahuje kromě buddhi právě intuici. Mohli bychom říct, že čisté buddhi, které je očištěno od ega a emocí ji umožňuje. Intuice není magie. Je to hluboká forma poznání, která pracuje rychleji než analytické myšlení. Čerpá totiž z jiného zdroje. Tady se věda s jógou někdy setká a někdy je na ostří nože.
Podle vědy je intuice rychlý neurologický proces, kterým mozek podvědomě vyhodnocuje nové situace na základě dřívějších zkušeností a rozpoznaných vzorců, aniž bychom o tom zpočátku přemýšleli. Podle jógové filozofie je intuice přirozená schopnost lidského vědomí, která přesahuje hranice logické mysli. Na rozdíl od západní vědy, která intuici vnímá primárně jako podvědomé zpracování minulých zkušeností, jóga ji považuje za přímé napojení na čisté vědomí a univerzální pravdu. Toto přímé napojení na čisté vědomí probíhá právě skrze buddhi, které není zastíněno egem či emocemi.
Pozoruji, jak zrádné může být, když si člověk splete ego s intuicí. Když využívá pojem “intuice”, především v neuzemněných ezoterických kruzích, jako únik od zodpovědnosti. Jde o velmi neprospěšnou slepou uličku, kterou stojí za to pojmenovat nahlas. Je totiž časté a velmi snadné, že si ahamkára (ego) převlékne kabát.
Frawley v kontextu ájurvédské psychologie zdůrazňuje, že rozvoj buddhi je jedním z hlavních cílů jógové a ájurvédské praxe. Klidná čitta (očištěné pole paměti), zkrocený manas (smyslová mysl) a oslabená ahamkára (ego) vytvářejí podmínky, ve kterých buddhi může promluvit. Není to o tom získat novou schopnost. Je to o tom odstranit překážky, které tu schopnost zakrývají.
A právě o to se snažíme praxí jógy. Chceš-li se k nám přidat, vstup do programu Spiritualita v každodennosti.
Signály nerovnováhy
Nerovnováha intuitivního těla se projevuje v několika oblastech života.
Nerozhodnost. Nekonečné váhání, přehazování z jedné možnosti na druhou, paralýza z analýzy. Ne proto, že by chyběly informace. Ale proto, že chybí napojení na vnitřní jasnost.
Odpojení od sebe. Pocit, že nevíš, co chceš. Že žiješ podle cizích očekávání.
Ztráta smyslu. Všechno „funguje", ale nic nemá hloubku. Práce, vztahy, praxe, vše se děje, ale chybí pocit, že to někam vede. Že na tom záleží. Že to má smysl.
Přebytek informací, nedostatek moudrosti. Čteš, posloucháš podcasty, navštěvuješ kurzy, a přesto se nic nemění. Protože informace se hromadí v manomája kóše (mentální tělo), ale neprostoupí hlouběji. Buddhi potřebuje ticho, ne další informace, vstupy do systému.
Tyto signály se propisují zpět do všech předchozích vrstev. Bez jasného směru se mysl točí v kruzích (manomája), energie se rozptyluje (pránamája) a tělo nese důsledky (annamája).
Péče o vidžňánamája kóša
Rozvíjení buddhi je v józe považováno za klíč k tomu, aby se mysl očistila od nánosů ega a iluzí. Jóga jej rozvíjí systematickým procesem očisty, ztišení a kultivace vědomí. Pataňdžali v Jógasútrách definoval tuto cestu jako Aštánga jógu (doslova „osmidílnou stezku“). Já Ti dnes shrnu body, které se přímo pojí s vidžňánamájakóšou a její nerovnováhou. I když je jasné, že nerovnováha v jednom těle se automaticky propisuje do dalších. Jak tedy o intuitivní tělo jóga pečuje?
Očista těla a mysli
Tělo a mysl je potřeba udržovat v rovnováze (sattvickém stavu). Jak na poli tělesném, tak na mentálním pečujeme o to, aby cokoli, co vstupuje, rovnováhu podporovalo, nikoli naopak. To je obsažené v péči o předchozí tělesné obaly (panča kóša).Praxe ticha a meditace
Abychom slyšeli tichý hlas buddhi, musíme utišit hluk nižší mysli (manas). Pokud je mysl neustále bombardována podněty, buddhi je zakalená. Praxe dharány, jednobodové koncetrace, je způsob, jak buddhi posílit.Praxe všímavosti a rozlišování
Vivéka je schopnost neustále rozlišovat mezi tím, co je věčné, čisté a skutečné (naše pravé Já, vědomí), a tím, co je dočasné, proměnlivé a povrchní (emoce, myšlenky, materiální věci). Všímavost je základem, na kterém můžeme stavět. Schopnost si všimnout, co je přítomné. Ruku v ruce s tím rozvíjíme schopnost rozlišování v každodennosti. V každodennosti jde o budování schopnosti se zastavit a nereagovat ihned z emoce. Na podložce trénuješ tuto schopnost skrze budování bytí v přítomnosti a koncentraci. Plody rozlišování se pak do každodennosti přelévají.Sebereflexe a sebepoznání
Svádhjája znamená sebevzdělávání a studium duchovní literatury (např. Bhagavadgíta, Jógasútry). Nejde o mechanické čtení, ale o hlubokou kontemplaci nad textem. Skrze četbu textů, které popisují, jak funguje lidské tělo, mysl, vědomí, příroda, vesmír se dotýkáme sebe. Můžeš blíže zkoumat, jak to máš ve vztahu k tématům Ty. Máš příležitost pokládat si otázky. Nebo v textech objevíš něco, co přesně popisuje Tvé stavy a skrze to blíže poznáš a pochopíš, jak funguješ, resp. jak fungují všechny Tvé obaly. :)
Na závěr bych Ti chtěla dát ještě jeden praktický tip:
Daruj si prostor ticha. Může to být pár minut během dne, kdy se posadíš a jen budeš. Nemusí to být ihned praxe koncentrace, meditace. Můžeš prostě jen na chvíli spočinout v tichu. A sleduj, co se objeví. Ať je to cokoli, jen s tím buď. Skrze tento moment se dozvíš mnoho o tom, co je právě přítomné. A pokud je tam něco, na co nechceš být sám/sama, můžeš se na mě obrátit na individuální sezení.
Kéž je ticho součástí Tvé každodennosti.
