Jak pročistit svou mysl

Sérii článků na téma pěti obalů těla, (tzv. panča kóš), rozšíříme dnes o obal zvaný Manomája kóša. Mentální tělo. Tělo myšlenek a emocí.

Co je manas

Slovo manas v sanskrtu znamená mysl. Ale ne mysl ve smyslu intelektu nebo logického uvažování. Manas je ta část mysli, která vnímá, reaguje, cítí, vytváří příběhy. Je to vrstva, ve které se rodí myšlenky, emoce, nálady, podvědomé vzorce a způsob, jakým interpretujeme svět kolem sebe. Manas znamená nástroj myšlení.

Manomája kóša je třetí obal. Leží hlouběji než fyzické tělo (annamája) a energetické tělo (pránamája), a přesto na ně obě zpětně působí. Protože mysl není oddělená od těla. Mysl je v těle. A tělo je v mysli.

Když jsi ve stresu, zatneš čelist. Když cítíš úzkost, zkrátí se Ti dech, sevře se Ti hrudník. Když jsi v depresi, tělo ztěžkne, nechce se hýbat. A naopak: chronická bolest mění náladu, nekvalitní spánek rozostří myšlení, hormonální výkyvy s sebou nesou emoční vlny. Všechny kóši sebou vzájemně prostupují. Nicméně manomája kóša je komplikovanější. Představuje nesložitější aspekt vědomí. Mysl má totiž jednu vlastnost, kterou tělo ani dech nemají.

Mysl vytváří příběhy. A pak jim věří!

Myšlenka není fakt

Tohle je možná nejdůležitější věc, kterou jóga a moderní psychologie říkají shodně. Myšlenka není realita. Je to událost v mysli. Přichází, trvá a odchází. Jako oblak na nebi. Jako vlna v oceánu.

Jenže většina z nás se s myslí identifikuje. Přece to, co si myslím, tím jsem. Myšlenka přijde a my se s ní ztotožníme.

„Jsem neschopný/á."
„Nikdy to nezvládnu."
„Lidé mě nerespektují."

Myšlenka se opakuje, stane se přesvědčením, přesvědčení se stane vzorcem, vzorec se stane identitou.

V sanskrtu se tomu říká samskáry, mentální otisky nebo psychické stopy, které vznikají z každé zkušenosti, opakovaného jednání a emočních reakcí. Čím častěji se vzorec opakuje, tím hlubší stopu zanechá. Jako vyšlapaná cesta v lese.

Neurověda tomu říká neuroplasticita: mozek se fyzicky mění podle toho, co opakovaně děláme, myslíme a cítíme. Synapse, které se aktivují společně, se propojují silněji. Studie z Harvardu (Hölzel et al., 2011) prokázaly, že osm týdnů pravidelné meditace měřitelně mění strukturu mozku: zvětšuje se šedá hmota v oblastech spojených s učením, pamětí a regulací emocí, a zmenšuje se amygdala, centrum strachu a stresové reakce.

Jinými slovy, vzorce nejsou osud. Dají se přepsat. Ale ne tím, že se to člověk bude snažit vymyslet, přechytračit. Dají se přepsat praxí - budováním pohledu dovnitř, do nitra. Praxí jógy, meditace. Tím, že se naučíš pozorovat.

Emoce jako informace

Emoce nejsou problém. Emoce jsou informace.

Hněv říká: někdo překračuje mé hranice.
Smutek říká: něco mi chybí.
Strach říká: něco vnímám jako ohrožení.
Úzkost říká: nervový systém je v pohotovostním režimu.
To nejsou špatné emoce. Jsou to signály. A potlačit signál neznamená vyřešit problém.

Manomája kóša nefunguje dobře, když emoce potlačujeme, ani když se v nich topíme. Funguje, když se naučíme být s emocí, aniž bychom se s ní ztotožnili. Ucítit hněv, aniž bych se stal/a hněvem. Zaregistrovat úzkost, aniž by řídila mé rozhodování.

Jógová tradice tomu, kdo se začne orientovat ve vnitřní krajině, kdo začne emoce vnímat jako informace, říká šakšin, vnitřní pozorovatel. Moderní psychologie tomu říká kognitivní defúze nebo metakognice. Název je jiný, princip stejný: vytvořit prostor mezi podnětem a reakcí. A v tom prostoru začíná svoboda.

Péče o manomája kóšu

Pečovat o manomája kóšu znamená pečovat o všechny další obaly. Už víš, že jsou ve skutečnosti provázeným systémem, který se vzájemně ovlivňuje. Pokud tedy nastane nerovnováha v jednom z nich, další obaly to ovlivní.
Zahlcená mysl sebou nese pocity neklidu, ty se projeví na dechu (mělký, zrychlený, v horní části hrudníku), to má vliv na energii. Spolu s tím se tělo zatíná, neklid přechází do svalů, kde se energie uvězní a těžkne. A jsme v pračce. Tělo je unavené. Je to boj. A právě tady přichází praxe jógy.

1. Všímavost
   Budování všímavosti je tím nejzásadnějším pro udržitelnou péči o mysl a vymanění se z identifikace s ní. Pozornost je Tvou nejcennější komoditou. Všímej si, kam ji vkládáš. Jak vypadají Tvé každodenní činností. Zkus jíst, když jíš. Zkus chodit, když chodíš. Zkus naslouchat, když nasloucháš. Jednoduchý postup, a však nelehké provedení. Obvlášť v době, která se snaží urvat naši pozornost ze všech stran.

2. Meditace

   Kultivace mysli přichází ve chvíli, kdy se posadíš, ztišíš a obrátíš pozornost dovnitř. Jen tak poznáš to, o čem tu píšu. Je to jediný způsob jak opravdu poslat sebe. Praxí meditace se učíš pozorovat myšlenky, emoce, pocity, vjemy. Tento proces nabízí pak mnohem víc. Kromě jasného uzření, že nejsi myšlenkou, protože ji vidíš od jejího vzniku do zániku, se začneš ptát, do to celé pozoruje.

3. Práce s emocemi
   Některé emoce jsou nám dostupné, jiné nikoli. Proč tomu tak je? Důvodem bývá jejich nepřijetí v dětství. Né námi. Ale okolím. U žen to bývá vztek. U mužů zas smutek. Stejně jako se staneš postupně pozorovatelem myšlenek, můžeš kultivovat i pozorování emocí. Začínáš pocity. Kde je v těle cítíš? Jak vypadají? Začneš je pojmenovávat, a stejně tak emoce. Postupně se začne ukazovat jasnější kontura toho, kdy a proč přicházejí. A tam začíná péče: ,,Co je potřeba udělat, co je potřeba změnit?” Existují techniky, které Ti s tím mohou pomoct. Hlouběji se jim budeme věnovat v programu Spiritualita v každodennosti.

4. Ásana a dech
   Vědomý pohyb a dech kultivuje vědomou mysl. Pohyb je zásadní pro mentální a emoční rovnováhu. Emoce především potřebují tělem projít. Potřebují se skrze pohyb dostat z těla ven. Uvolnit se. Ásanová praxe (pozice) je provázána s dechem. Bez ní by šlo o tělocvik. Důvodů je několik a jeden z nich je využití dechu jako nástroje pro uvolnění. S vědomým nádechem tvoříš v těle prostor pro změnu, s výdechem pomůžeš uvolnit, co je třeba, a zůstat s tím.

Na závěr bych Ti chtěla dát ještě jeden praktický tip:
Piš si! Psaní poznámek, deníku Ti pomůže nejen uvolnit místo v hlavě, ale pomůže Ti uvidět. Někdy mi studenti sdílí, že je nebaví psát, že jim stačí o věcech přemýšlet. Je v pořádku o věcech přemýšlet, rozlišovat. Ale pamatuj, mysl umí vytvářet příběhy. Vytvořit zamotané klubíčko, a tam se lehce ztrácí podstata. Když dáš slova na papír, opět se stáváš snáze pozorovatelem obsahu mysli.