To, jak moc nás ovlivňuje prostředí, je zřejmé. Stačí se rozhlédnout. Lišíme se podle toho, v jakém místě jsme vyrůstali, s kým po boku, jakou školu jsme navštěvovali, jaká kultura nás obklopovala. Ovlivnilo nás také to, čím nás krmili – jakým jídlem, přesvědčeními, názory, pravidly. To vše a mnohem víc na nás mělo vliv. Chtěla bych vás dnes pozvat do prostoru, kde se zastavíme a položíme si otázku: “Co mi slouží? Co je prospěšné?” Ne vše, co nás formovalo, nadále musí zůstávat. Je možnost to opustit. Udělat místo.
Jste-li podobný ročník jako já, jistě si vybavujete pořad Jste to, co jíte. Kateřina Cajthamlová spolu s Petrem Havlíčkem otevírali lednice v českých domácnostech, pozastavovali se nad jejich obsahem, který se odrážel na zdraví jejich majitelů, a obměňovali nezdravé pochutiny za prospěšné a zdravé potraviny. To, co jsme někdy mohli vidět na obrazovkách bylo šokující, ale pravdivé. Nezdravé potraviny - nezdravý jedinec. Jednoduché. Vytvořit nový návyk a začít jíst udržitelně a zdravě – to už ne pro každého účastníka reality show bylo snadné.
Jak to funguje uvnitř
Můžeš si tu spolu se mnou teď sypat popel na hlavu při výčtu všech těch momentů, kdy udělat prospěšný krok jako by “nešlo”. A nebo se můžeš blíže podívat na to, jak funguje Tvé tělo a mysl. Protože když blíže pochopíme sebe, můžeme s tím něco dělat. Pracovat s tím, nikoli proti tomu.
Mozek se tvaruje tím, co opakuješ
Mohla bych teď jen přejmenovat Kateřiny Cajthamlové hlášku ze “Jste to, co jíte” na “Jste to, co pravidelně opakujete”. V józe pro tento fenomén existuje přesný termín: samskáry. Ale o tom více v jiném článku. Mým cílem je zůstat v každodennosti, kterou si nyní všichni lehce nahmatáme.
Pojďme si to uvést na příkladu, něco chci, něco si přeju. Pro dosažení daného cíle vím a znám postup. Abych měl/a dostatek spánku, potřebuji chodit včas spát. Jednoduché. Avšak zdá se, že ne tak úplně pro každého. Je-li před spaním zavedený návyk, tj. opakovaně dělám činnost, která mě od spánku odvádí (konzumace obsahu na sítích, konzumace alkoholu atp.), máme vyšlapanou cestičku. Kde? V mozku.
Mozek funguje podle jednoduchého principu: neurony, které se aktivují společně, se spolu propojují. Každé opakování posílí spojení mezi buňkami, které se na činnosti podílejí. Signál pak mezi nimi projde snáz a rychleji. Proto je první ranní meditace těžká a dvacátá lehčí. Mozek tu cestu zná.
No a co teď? Teď to víš.
Je to informace. Informace o tom, jak funguje Tvé tělo. Nalož s ní podle sebe. Protože je to fakt. Takto Tvůj mozek funguje. A Ty se buď můžeš stavět do role oběti, která se tím nechá vláčet, nebo naopak, do role tvůrce. Vyber si.
A pokud Tě volá meditace, můžeš se přihlásit do kurzu Základy meditační praxe, který je dostupný zdarma.
Mozek je stavěný hledat nebezpečí
Jak již bylo zmíněno, úkolem mozku je přežít. Existuje mechanismus, který psychologie a neurověda nazývá negativním zkreslením. Co to znamená? Lidský mozek je evolučně nastavený tak, aby přednostně vyhledával a vnímal nebezpečí. Můžeš si to opět nahmatat v různých každodenních událostech:
Sledování zpráv: Média často upřednostňují negativní zprávy, protože náš mozek na ně podvědomě kliká a reaguje mnohem silněji (tzv. doomscrolling).
Sociální interakce: Pokud Ti 9 lidí složí kompliment a 1 člověk Tě zkritizuje, mozek bude mít tendenci celý den přemýšlet právě o té jedné kritice.
Katastrofické scénáře: Když se věci nedaří podle plánu, mozek automaticky vytváří ty nejhorší možné scénáře, aby Tě na ně „připravil“.
Jak s tím pracovat?
“vitarka-bādhane pratipakṣa-bhāvanam ॥ 2.33॥
[Pokud je člověk] napadán negativními myšlenkami, [měl by] rozvíjet opačné [myšlenky].”
Zde vstupuje do prostoru něco, co jsem zařadila do své každodennosti před lety, a to je praxe vděčnosti. Praktikovat ji můžete před spánkem. Ráno po probuzení. Během dne, kdy se ne chvíli zastavíte. Postupně se začne vkrádat do vaší každodennosti sama, jako by se otočil úhel pohledu. Více jsem se o ní rozpovídala na IG.
Tvůj druhý mozek
Poslední bod dnešního zkoumání zaměříme do těla a zpátky k reality show “Jste to, co jíte.” :D Sorry, not sorry. Kateřina měla pravdu. A Philippe Pinel, otec moderní psychiatrie by k tomu dodal “Základní kámen šílenství se obyčejně nachází v oblasti žaludku a střeva.” Podložím to teď trochou dat, aby nad tím naše, Tvoje západní mysl nekroutila očima. :D
Bloudivý nerv (nervus vagus) je hlavní spojka mezi tělem a mozkem. Zhruba 80 % jeho vláken vede informace z těla nahoru do mozku, ne naopak. Tvoje střeva, srdce i dech mozku neustále hlásí, jak se máš. A právě střeva, která obsahují milion neuronů nazývá věda “druhým mozkem”. Jídlo se propisuje do nálady.
V australské studii SMILES (2017) lidé s depresí dvanáct týdnů upravovali jídelníček podle středomořské stravy s podporou dietoložky. Pacienti se středně těžkou až těžkou depresí byli rozděleni do dvou skupin. Jedna přešla na modifikovanou středomořskou stravu (více zeleniny, ovoce, celozrnných obilovin, luštěnin, ořechů, ryb a olivového oleje; méně průmyslově zpracovaných potravin). Druhá skupina měla pouze sociální podporu (terapeutická sezení, ale beze změny stravy). [1]
Výsledek? Po 12 týdnech došlo u 32 % účastníků ze skupiny se zdravou stravou k úplnému vymizení (remisi) příznaků deprese, zatímco v kontrolní skupině to bylo pouze u 8 %. Studie jasně prokázala, že jídlo má přímý terapeutický účinek na lidskou mysl. [1, 2]
Jóga nabízí a pracuje s očistnými technikami právě proto, že si je tohoto spojení vědoma. A ví, že bez nich se nelze pohroužit do hlubších stavů.
Vědomá volba nezačíná zákazem.
Začíná pozorností.
Abychom mohli věci změnit, je třeba si prvně všimnout a pozorovat, jak to máme.
Následně k sobě být pravdiví a laskaví. A zvolit si, jakou cestou se vydáme.
Na závěr s Tebou sdílím vedenou meditaci, která je pozvánkou pro vědomý vstup do nového dne. Může se stát Tvojí kotvou na cestě budování nově cestičky.
@ Photo by Becca Tapert on Unsplash
