To jediné, co ti (ne)patří
Kolik hodin denně trávíš ve své hlavě? V plánech, starostech, seznamech, ambicích? A kolik minut, skutečně vědomě, ve svém těle?
Jógová tradice zná odpověď na otázku, proč je to tak těžké. Říká, že nejsme jen tělo. Ale, a to je klíčové, říká také, že tělo je první a nejzřejmější vrstva, se kterou máme pracovat. A skrze kterou se dostaneme hlouběji, než jsme si schopni připustit. Však v lidském těle je celý vesmír.
V jednom z nejstarších jogických textů, v Taittiríja Upanišadě, je popsán model zvaný Panča Kóša: pět obalů neboli pět vrstev existence. Nejsou to oddělená „těla” jako ruské matrjošky. Spíš se vzájemně prostupují jako vlny, které se překrývají. Od nejhrubší, nejhmotnější vrstvy po nejjemnější, téměř neuchopitelnou.
Panča = pět. Kóša = obal, plášť.
Projdeme se celým spektrem a pak se zastavíme u toho prvního.
Annamája kóša: fyzické tělo.Anna = potrava. Tělo tvořené jídlem, vodou, vzduchem. Svaly, kosti, orgány, kůže. To, co vidíš v zrcadle. To, skrze co můžeš prožívat realitu.
Pránamája kóša: energetické tělo.Prána = životní síla. Vrstva dechu, vitality, proudění energie. Nádí, čakry, energetické kanály. To, co cítíš, když se párkrát vědomě nadechneš a oživíš tělo.
Manomája kóša: mentální tělo.Manas = mysl. Myšlenky, emoce, podvědomé vzorce, nálady. To, co Tě drží v noci vzhůru. To, co Tě umí nesmírně zaměstnat, vyčerpat.
Vidžňánamája kóša: tělo poznání.Vidžňána = rozlišující moudrost. Intuice, vhled, schopnost vidět souvislosti. To, co promlouvá dřív, než si to mysl stihne zdůvodnit.
Ánandamája kóša: tělo blaženosti.Ánanda = blaženost. Nejjemnější vrstva. Pocit hlubokého klidu, propojení, radosti, která nepotřebuje důvod.
Pět vrstev. Jedno bytí. Žádná není méně důležitá. Žádná se nedá přeskočit. Všechny se vzájemně ovlivňují, jsou jedním.
A přesto tu první, nejzřejmější, nejhmotnější, přeskakujeme neustále.
Annamája kóša: to, co máš přímo před očima
Tady je paradox.
Fyzické tělo je to jediné, co máš opravdu celý život. Od prvního nádechu po poslední výdech. Jsi v něm. Není abstraktní. Není jemné. Nepotřebuješ meditovat dvacet let, abys ho ucítil/a. Stačí se zastavit a dát ruku na břicho.
A přesto: jak často žiješ mimo své tělo?
Sedíš u počítače a nevnímáš, že máš zvednutá ramena u krku. Jíš a ani nevíš co. Bolí Tě hlava a sáhneš po ibalginu, a neptáš se, co Ti tělo říká. Běžíš z povinnosti do povinnosti a tělo se stává jen dopravním prostředkem pro mysl.
Tohle není kritika. Je to realita, ve které žijeme skoro všichni.
Slovo anna v sanskrtu znamená jídlo, potrava. Annamája kóša je doslova „obal tvořený potravou.” Je to připomínka, že fyzické tělo není stroj. Je to živý organismus, který vzniká z toho, čím ho krmíš. A „krmení” neznamená jen talíř. Znamená i pohyb, spánek, vzduch, světlo, dotek, odpočinek.
Proč ho opomíjíme
Hlavní důvod je jednoduchý: považujeme ho za samozřejmé. Funguje, tak proč se jím zabývat?
Tělo dýchá, tráví, hojí se, regeneruje. Celé bez tvého vědomého přičinění. Je tak spolehlivé, že si ho všímáš, teprve když přestane fungovat. Když přijde bolest, nemoc, zranění. Teprve tehdy se ptáš: co se stalo? Co mi uniklo?
A v jógové komunitě existuje ještě jeden důvod: tendence považovat fyzické tělo za to, co je třeba překonat, ne obývat.
Taittiríja Upanišad popisuje pět vrstev jako vnořené jedna do druhé, od nejhrubší po nejjemnější. V moderní jógové terapii se z tohoto modelu vyvinul princip, že práce s hrubšími vrstvami otevírá přístup k jemnějším. Annamája kóša není překážka na duchovní cestě. Je to její základ. Její kořen. Její půda.
Co to znamená: žít vědomě v prvním obalu
Neznamená to fitness posedlost. Neznamená to bezchybnou stravu. Neznamená to disciplínu, která bolí.
Znamená to poslech.
Naslouchat tomu, co tělo potřebuje. Ne tomu, co si myslíš, že by mělo potřebovat. Rozlišovat mezi skutečným hladem a emocionálním jedením. Mezi únavou, která volá po odpočinku, a leností, která volá po pohybu. Mezi bolestí, která říká „stop,” a nepohodlím, které říká „zůstaň, tady rostu.”
Tohle rozlišování se nikdy nedá naučit z knihy. Učí se životem. Učí se praxí. Učí se tím, že se člověk vrací k vlastnímu tělu. Je všímavý. Pěstuje všímavost. A pokaždé slyší o trochu víc a jasněji to, co má tělo na srdci.
Jak se o něj starat
Vědomá strava. Ne jako dieta, ale jako vztah. Co vstupuje do těla, stává se tělem. Kvalitní jídlo, které podporuje, ne trestá. Jídlo, u kterého jsi přítomný/á.
Pohyb. Ne jako výkon, ale jako probuzení. Jóga, procházky, tanec, cokoliv, co přivádí pozornost zpátky do těla. Co se hýbe, je naživu.
Spánek a odpočinek. Ne jako slabost, ale jako regenerace. Jako milost, kterou si tělo dává samo sobě. Bez černé není bílá.
Dotek, teplo, chlad, voda, vzduch. Všechno, čím se fyzické tělo setkává se světem. Všechno, čím se sytí. Všechno, skrze co vnímá, že je živé, že je v kontaktu.
Jak jóga pracuje s Annamája kóšou
Ásana, v tom nejhlubším smyslu, není cvičení. Je to vědomý vstup do fyzického těla.
Když se postavíš do Tádásany a začneš vnímat váhu na chodidlech, drobné výkyvy páteře, napětí v čelisti, buduješ všímavost. Buduješ vědomý vztah k tělu. Všímáš se a poznáváš jeden z obalů. Jsi v kontaktu. Vracíš se domů.
A tady se děje něco zásadního. Tělo, které je obydlené pozorností, se začne měnit. Ne proto, že na něj tlačíš. Ale proto, že ho slyšíš. Nabídneš mu pohyb, který potřebuje, ne pohyb, který vypadá dobře. Nabídneš mu jídlo, po kterém se cítí dobře, ne jídlo, které nevyživuje. Nabídneš mu odpočinek, když ho potřebuje, ne až když kolabuje.
Tohle je praxe první kóši. A je to základ všeho ostatního.
Malé pozvání na závěr
Dnes si zkus jednu věc.
Zastav se a daruj si pár vědomých dechů. Provedu Tě.
Vnímej pocit před, během a po. Všímej si. Dýchej.
